Než jsem vyrazil tak jsem si samozřejmě přečetl na netu informace od zkušenějších kolegů, ale ne všechny „seděly“
Do navigace mobilu jsem zadal adresu a pro jistotu, kdyby mě mobil zradil (což mi občas dělá..), jsem si to i vytiskl.
Vyrazil jsem dle návodu brzy ráno – to by tam mělo být méně lidí, což se později ukázalo jako nesmysl. První komplikace začaly na dálnici před Prahou (hodinové popojíždění krokem), ale s tím jsem počítal a měl jsem časovou rezervu. Průjezd Prahou už byl docela bez problémů a tak v 8:30 jsem zaparkoval na horním parkovišti neboli hlavním parkovišti nahoře u bohnického sídliště.
Jak jsem později zjistil – asi by bylo lepší (bližší) zaparkovat někde ve spodní části u ZOO u trojského zámku. Ale zase tak velký rozdíl to není a na parkovišti bylo alespoň dostatek místa, dokonce i v poledne, když jsem odjížděl.
Parkovné je paušál 100 Kč, platba přes automat.
Už u horní brány mě zarazil obrovský počet dětí (několik tříd základní školy), ale říkal jsem si – botanická zahrada je velká a oni jistě nejdou do skleníku. Jak jsem se mýlil…
Z horního parkoviště je potřeba sejít tak cca 10 – 15 minut dolů po pěšině lesem ke skleníku, lístky zakoupíte u každé brány. Celodenní vstupné všude – 150 Kč.
Po zakoupení lístku v budově skleníku jsem marně hledal nějaké fukary a na ohřátí fotoaparátu, jak jsem se dříve dočetl. Ale naštěstí nebyly potřeba, jelikož zase takové horko a vlhkost, jak bylo popisované, tam nebylo, objektiv se mi ani ze začátku nezamlžil. Spíše je potřeba nasadit sluneční clonu, jelikož ze stromů docela kape voda a taková kapka na skle objektivu je problém..
Pravidlo, že se nesmí používat blesk nikdo nekontroluje, takže se ve skleníku blýskalo „ostošest“, což mě docela nasr…, jelikož jsem si před měsíce koupil led přisvětlení na makro, které jsem samozřejmě dbalý pravidel nechal doma.
Také mě překvapilo, že Vás do skleníku nepustí s batohem, ale skupina matek s „golfáčema“ tam statečně blokovala cestičky a nikomu to nevadilo.
Největší problém byli ovšem „žáci základních škol“, což byla ona pověstná „poslední kapka“. Ony školy jsou problém v podstatě všude, kde přijdou – neustálé pobíhání a křik (jiným slovem bordel), nějaký skleník je nezajímá, hlavně, že se ulili z vyučování. Hustota lidí ve skleníku se postupně natolik zvýšila až to dospělo k tomu, že těch pár lidí co se snažili něco v tom totálním bordelu nafotit, byli vytlačení spratkama ze ZDŠ a znechuceně odcházeli, stejně jako motýli, kteří se po hodině pohybovali už jen u stropu.
Když se nad tím zamyslím, tak asi bude lepší sem jít ve všední den, kdy je tady sice hodně lidí, ale rodiče si většinou své děti na rozdíl od učitelek ohlídají. Po dvou hodinách jsem odcházel totálně vytočený s pocitem, že už mě tady nikdo nikdy neuvidí.
Příští rok to zkusím zase, ale musím vychytat lepší dobu.
K focení:
- Světla bylo většinou přijatelně, takže nebylo potřeba zvyšovat ISO. Hodně tomu napomohla stabilizace objektivu Sigma 105mm f/2 8 ex dg os hsm macro (fotil jsem i na třicetinu) + ultrazvukové ostření, jelikož v tom bordelu, kdy nebylo možné se ani na chvíli zastavit aniž by do Vás někdo nenarazil, téměř nebylo možné použít manuální ostření.
- Používám ještě makro objektiv Tamron 180, ale ten by tady vzhledem k absenci stativu, bez stabilizace a pouze manuálnímu ostření byl asi nepoužitelný.
Fotek je co do počtu poskrovnu, ale psychicky jsem to už déle opravdu nevydržel.
Fotky jsou zde.