O hyperfokální vzdálenosti se všude dočtete, jak je to super: ostré popředí i vzdálené horizonty, svatý grál pro krajináře a podobně.
Neříkám, že to tak není, ale ne zcela úplně – je to taková polopravda, fotografický kompromis 🙂
Ano, když použiji hyperfokální vzdálenost, tak mám rovinu ostrosti blíže. Ale ostrost pozadí už trochu pokulhává a to se nikde neuvádí.
Na běžné velikosti fotky si toho nevšimnete, ale zkuste si zaostřit na hyperfokál a pak to samé na nekonečno a porovnejte 1:1. A už se vám ostrost vzdálených objektů bude jevit jinak..
Na obrázku je výřez v poměru 1:1, je zde vidět kam bylo ostřeno:
levá fotka je ostřena na hyperfokální vzdálenost (přesně podle tabulky), pravá na nekonečno.
Z fotek je naprosto patrné, že levá fotka (hyperfokální) má bližší rovinu ostrosti – písmo je oproti pravému snímku ostré – to je tedy OK.
Bohužel ostrost na protějším domě u hyperfokálního ostření výrazně pokulhává za ostřením na nekonečno, ikdyž by měla být stejná.
Je to vidět na kolících na prádlo protějšího balkonu nebo na zácloně v okně nalevo od balkonu. Snímky na nekonečno jsou kontrastnější, ostřejší a to docela viditelně.